Rozhovor s Liborem Gerčákem – 2. futsalistou ČR roku 2010
Rozhovor s Liborem Gerčákem – 2. futsalistou ČR roku 2010
Druhý nejlepší futsalista České republiky pochází z našeho regionu. LIBOR GERČÁK je uznávaným nejen futsálovým, ale i fotbalovým brankářem. Při tréninku české reprezentace v Plzni si natáhl na začátku prosince úpony v koleni, dnes už ale znovu trénuje a brzy by se měl opět objevit mezi třemi tyčemi.
Byl jste vyhlášen druhým nejlepším futsalistou České republiky, co pro vás toto ocenění znamená?
Já na tyhle ankety moc nejsem, ale určitě nějakou hodnotu mají. Je to hodnocení za loňský rok a druhé místo je dobré
Nejste trochu zklamaný tím, že jste skončil „až“ druhý? Přeci jen jste měl obrovskou zásluhu na tom, že se reprezentace na mistrovství Evropy umístila na třetím místě.
Já jsem si původně myslel, že skončím třetí, protože v této anketě to mají gólmani velmi těžké. Vyhlášení na Žofíně bylo také řečeno, že to je po hodně dlouhé době, co je v nějaké kategorii nominován brankář.
Vrátím se k vašemu zranění, které jste si přivodil na začátku prosince při tréninku reprezentace v Plzni. Co se vlastně stalo?
Natáhl jsem si úpon kolenního vazu. Teď už trénuji, když se hraje, tak to mám zatažené a mám ortézu. Chytat by s tím už asi šlo, ale nechávám to raději ještě v klidu, jen lehce podle sebe trénuji. Prostě, co koleno dovolí.
Máte představu, kdy se znovu postavíte do branky?
Řekl bych, že tak za týden, maximálně čtrnáct dní.
Nastoupíte tedy proti Teplicím, nebo Era-Packu?
Asi už v jednom ze zápasů to zkusím. Začátkem února jedeme s „nároďákem“ do Slovinska a koncem února se hraje kvalifikace, tak abych měl nějaké zápasy odchytané. Takže určitě v jednom z těchto zápasů se v bráně objevím.
Sledoval jste zápasy, které Nejzbach odehrál? Počtvrté v řadě zvítězil. Jak na to koukáte, když nestojíte v bráně?
Hlavní je, že se daří. Já jsem chytal ještě v Třinci a při posledních utkáních, co se hrály v letošním roce, jsem byl připravený na střídačce. Konzultoval jsem to i s trenérem Páralem a dohodli jsem se, že to necháme ještě v klidu, aby se úpony náhodou neutrhly a nebyla to léčba na půl roku.
Chytáte futsal za reprezentaci a za Nejzbach, fotbal potom za Choceň. Nemáte toho někdy trochu moc, že se musíte rozhodnout, který tým a které odvětví dostane přednost?
Docela se to dá postíhat. Ve fotbale teď začala příprava na jarní část. Jsem domluvený s trenérem, na tréninky chodím jen ve středu. Pondělky, úterky a čtvrtky chodím s Nejzbachem. V pátek se většinou hraje liga. Takže většinou mám jediný volný den. Když se hraje s reprezentací, tak o tom vědí v oddíle. Protože když se někam jede s reprezentací, tak je v lize pauza.
Co na takovéhle sportovní vytížení říká rodina?
Přítelkyně věděla, že hraji fotbal a futsal, takže s tím asi i malinko počítala. Teď se mnou byla na vyhlášení na Žofíně. Dvakrát nadšená z toho, že jsem často pryč ale není.
Který z vašich úspěchů je pro vás nejcennější?
Asi to bude bronzová medaile z mistrovství Evropy, to je na mezinárodní úrovni a to je v tom mám chytání asi největší úspěch.
V loňské sezóně se Nejzbachu dařilo výborně, letos to není moc ideální, čím to podle vás může být způsobeno?
Zaspali jsem začátek soutěže, protože tam jsme měli hodně špatné výsledky. Zápasy, které letos o gól prohráváme, jsme vloni o gól vyhrávali, takže to nás připravilo o devět bodů. Ty kdybychom teď měli, tak jsem také třetí a je to.
Jaké je vaše přání na letošní umístění?
V první řadě je potřeba se zachránit, ale to už snad na devadesát procent jsme. Chtělo by to obsadit nějakou slušnou příčku, abychom neměli úplně nejhorší pozici pro play off, to znamená dostat se na 5.-6. místo. Protože pokud bychom figurovali na 7. či 8. místě, budou nás čekat těžcí soupeři jako jsou Teplice a Chrudim.
Rozhovor přinesl Orlický deník