V roce 2012 oslaví Nejzbach třicátiny
VYSOKÉ MÝTO/ Vysokomýtský Nejzbach má za sebou polovinu soutěže Chance futsal ligy. Prezidenta klubu Ladislava Popelky jsme se zeptali, jak je spokojen s jejím průběhem, jak hodnotí změny v kádru i na to, jakou měrou zasáhla do činnosti klubu přístavba Sportovní haly Domova mládeže, která je domovským hřištěm Nejzbachu.
Je za námi polovina soutěže. Jak jste spokojen se současným pátým místem?
„Za vedení klubu mohu říci, že jsme. Sice se mohly ještě některé remízy změnit ve vítězství, či těsná prohra v Teplicích v remízu.
Tříleté budování perspektivního týmu najednou vzalo z několika důvodů za své a trenéři Roman Páral a Jiří Michalec museli znovu hledat. Sezónu nám také komplikuje přístavba naší domovské haly, která v těchto dnes naštěstí finišuje a díky které jsme v tomto ročníku ještě nepoznali, co je to hrát na domácím hřišti. A to si nemohu nevzpomenout na slova „některých odborníků“ že body děláme jen v naší malé atypické haličce. Tady mají všichni tito „znalci“ odpověď.“
Před sezónou odešli z týmu tři klíčoví hráči – Lištván, Novotný a Vácha. Projevilo se to nějak na herním stylu mužstva?
„Velké změny v kádru, který se budoval už třetí sezónu, určitě přinesly mnoho změn. Myslím si, že chybí jen Tomáš Vácha, díky své touze po vítězství a také jako člověk. Byl to velký tahoun týmu na place i mimo něj. Náš odchovanec, mimo jiné obrovský talent, Pavel Novotný ve svých čtyřiadvaceti letech už zdaleka nebyl tím, co býval ještě před třemi, pěti lety.“
Naopak se v týmu objevila řada nových hráčů, která byla pro většinu veřejnosti velkou neznámou. Kdo ze šestice Melechovský, Semerád, Jeníček, Dostál, Jiráský a Stejskal Vás nejvíce zaujal?
„To je pravda. Všichni jmenovaní mají s futsalem něco za sebou. Někdo více, někdo méně. Tedy až na vysokomýtského Petra Jeníčka, jenž se v minulých letech živil fotbalem na Slovensku. Ten se v létě do futsalu zakousl a maká. A taky trochu zastává pozici Tomáše Váchy, coby hecíře, a má dle mého pozitivní vliv na mužstvo v tréninku i zápase. Tah našich trenérů s oslovením osmatřicetiletého Miroslava Semeráda mě překvapil, ale všichni jsme zjistili, že na to ještě má. Mnoho mladších by si mělo vzít z jeho přípravy k zápasu příklad. A ještě nemohu nevzpomenout Michala Jiráského. Ač ještě dorostenec, k překvapení mnoha se neztratil a počíná si profesionálně.“
Kvůli přístavbě vysokomýtské Sportovní haly jste byli nuceni odehrát domácí utkání na náhradních palubovkách. Jak jste se s azylem ve Skutči a Litomyšli srovnali?
„Tři zápasy v krásné skutečské hale, jejíž zázemí můžeme jen závidět, a jeden v Litomyšli přinesly pěkných deset bodů. Mimo jiné také v roce 2002, před získáním titulu, jsme byli v azylu v Litomyšli. Ale tento vývoj událostí asi letos nehrozí. Právě zápas s Benagem neměl chybu, ať už se to týká atmosféry v hledišti či jiskření na palubovce. Díky za přízeň a podporu patří i našim věrným divákům, jež neváhali jezdit fandit i mimo Vysoké Mýto.“
Museli jste se kvůli rekonstrukci haly potýkat kromě termínové listiny ještě s dalšími problémy?
„Přístavba haly, to znamená vznik šesti nových šaten místo dvou stávajících a také nového a velmi důležitého vchodu pro diváky, nám přinesla problémů více než dost. V létě, v době sepisování termínové listiny, bohužel nikdo nevěděl, kdy se začne, a zda-li vůbec, s realizací přístavby. V letních měsících, tedy v době kdy jsou haly prázdné, to bohužel nevyšlo a je mi jasné, že Pardubickému kraji jako majiteli haly je to vcelku jedno. Přístavba je určitě krok vpřed, ale nás trápí i malé hlediště, jenž se díky novému vchodu na palubovku, podle mého zbytečného, ještě zmenšilo a také minimální rozměry hrací plochy nebo slabé osvětlení. Ale to už celkem pochopitelně nikoho, kromě Nejzbachu, netrápí. A přitom možnost na prodloužení i rozšíření by tu byla, i přes nesmyslnou výstavbu objektu, ve kterém je dnes prodejna květin. Výstavba od září do prosince nám tedy přinesla kromě problémů s termíny zápasů a tréninků především nemalé zvýšení finančních nákladů.“
Který z dosavadních podzimních zápasů Nejzbachu se Vám po futsalové stránce nejvíce líbil?
„Zápas v Litomyšli s Benagem. Měl kvalitu, dramatičnost, ale i pochopitelný náboj. S Benagem se střetáváme každoročně v play off a nyní v jeho dresu hrají i dva naši nedávní hráči.“
Blíží se nejkrásnější svátky v roce. Co by Vám pod vánočním stromečkem udělalo největší radost?
„Po ničem konkrétním netoužím. Mám radost, když mají radost lidé kolem mě. Samozřejmě si přeji hlavně zdraví a pohodu v rodině. Pokud bych měl hovořit o futsalu, našlo by se toho mnoho, třeba uplatnění se dalších odchovanců z řad současných šikovných dorostenců v „A“ týmu, kteří rostou téměř před očima pod taktovkou zapálených trenérů a činovníků Brychty, Kmocha, Koblížka, Chadimy a Dyršmída, nebo také získání nových sponzorů, zapojení se bývalých hráčů, kteří k mému údivu spíše mizí a občas slýchám, že na náš klub dokonce hází špínu.“
Takže, co byste přál vysokomýtskému futsalu do roku 2012?
„Vysokomýtský futsal není jen Nejzbach, jenže ostatní kluby spíše zanikají. Vždyť ještě před patnácti lety tu bylo kolem dvaceti týmů. Některé ještě živoří v sálovce, sloučení by jim neškodilo. Ale vrátím se k Nejzbachu. Možná málokdo ví, že už na jaře 2012 bude slavit třicet let svého založení. Takže mu přeji, aby se objevili další mladí nadšenci, kteří nám, stárnoucím mladíkům, pomohou proplout touto těžkou dobou. Přeji kolegům, pohybujících se kolem „A“ mužstva, aby zdárně dotáhli play off alespoň do semifinále. Přeji našim žákům a dorostencům, aby zopakovali velký úspěch z března 2011, kdy se dostali až do finále. A závěrem přeji všem pravidelným návštěvníkům prvoligového futsalu hodně zdraví a také spokojenost při sledování pokud možno vítězných utkání týmu ve žlutočerných barvách.“
Mimochodem budete o Štědrém večeru sledovat slavnou českou pohádku Tři oříšky pro Popelku?
„Kdybych věděl, že z obrazovky ty tři oříšky vyskočí a já si je budu moci otevřít, tak určitě.“
Ptal se Jaromír Štolba
Oblastní noviny TRS 12/2011
Přetištěno s laskavým svolením autora.