Rozhovor s Romanem Páralem

Futsalistům prvoligového Nejzbachu sice skončila sezona, ale za její výsledek a vyřazení od Benaga se nemusejí stydět. Přesto trenér Roman Páral viděl hned několik příčin, které vedly od fiaska až ke klidnému konci.

Vždyť po bronzu z loňska se letos nepovedla první polovina sezony. Hráči Mýta se chvíli dokonce zachraňovali. "Ale zvládli jsme to. Šesté místo nakonec hodnotím pozitivně. Odpovídá kvalitě mužstva," říká kouč Roman Páral.

Během sezony jste si stěžoval na tréninkovou morálku, přidala se zranění, poté i porážky. Byla to vaše nejhorší sezona?
Nezažil jsem to. Minulý rok jsme byli třetí, velký úspěch. A po něm přichází útlum. Konec konců přišel v letní přípravě, kde se sešlo jen 60 procent mužstva. Už to něco značilo. Pak se přidal ještě odchod Kuby Gerčáka na vysokou.

Ale hráčskou soupisku z loňska se podařilo udržet.
Nehledali jsme posily, spíše vhodné doplnění kádru. Udělali jsme Lukáše Kaňkovského, Martina Pudila a Tomáše Beneše. Bohužel se ani jeden během sezony neprosadil do sestavy a nezapadl do mužstva.

Beneš ale setrval u týmu.
Pár zápasů sehrál, ale zatím to od něj není to pravé.

Víc vás ale musely trápit klíčové absence. Střelec Novotný se dlouhodobě zranil, Vácha odcestoval do zahraničí, vypadl i Jelínek.
Kvalitní borci do prvních dvou čtyřek. Rozpadlo se nám to, vlastně i tou tréninkovou morálkou. Chtěli jsme trénovat čtyřikrát do týdne, chodilo se jednou dvakrát. A pak to začalo.

Máte na mysli jistě úvodní porážky. Co vás na nich mrzelo nejvíc?
Soutěž začala nešťastnou prohrou na Slavii 2:4. Na Jistebníku jsme sice vyhráli, ale potom jeli na Bohemku, která posílila. Oproti loňsku to bylo něco úplně jiného, tam jsme měli tři čtyři vítězství v řadě. Tentokrát nás porazil i Třinec a sousední Pardubice.

Čemu to kromě jiného přičítáte?
Byli jsme vloni třetí, nikdo nás nebral na lehkou váhu. I z toho důvodu jsme to měli těžší. Ale okolo října jsme hodně věcí změnili.

Co přesně?
Víc jsme pracovali na fyzické kondici a věnovali se futsalovým věcem. Klukům jsme dodávali sebevědomí a říkali jim, že se odrazíme k vítězné šnůře. Začali jsme víc bránit a pustili se do kolektivního pojetí. Chtěli jsme předejít té spouště individuálních chyb, které v naší hře předtím byly.

Mistrovský titul vám ale jméno dodal. Nechyběl letos spíše dvacetigólový střelec?
Trefil jste to. Útočníci se nepotýkali s formou a je to jen o jednom hráči, který góly dá. To dříve spadalo na Novotného nebo Vágnera. Rozpadl se nám kádr budovaný čtyři roky. Ale dodám, že jméno máme, ale stavěli jsme na mladších klucích.

Přesto jste nakonec play-off udělali. Měli jste podle vás šanci přejít do semifinále?
Benago je vlastně už čtvrtý profi tým. Podmínky v přípravě na utkání měli lepší. Můžou trénovat dvoufázově. Pokud se nedostaneme třikrát až čtyřikrát do týdne na hřiště, těžko budeme v budoucnu takovým týmům konkurovat.

Ale dva zápasy jste hlídali výborného Angellota. K vaší smůle vám to ve třetím zápase vrátil...
Poslední zápas se opravdu nevydařil. Víte, já už měl takový pocit, že někteří hráči, co hrají i velký fotbal, jsou duší na fotbalovém trávníku. Neměli jsme zkrátka morální sílu a chuť se zvednout. Tím jsme Benagu postup velmi ulehčili.

Když vás poslouchám, není to otázka na sportovního psychologa?
Tím se určitě budeme zabývat a já už o některých věcech uvažuji. Prostě jsme s Jirkou Michalcem nedokázali do hráčů dostat tu potřebnou motivaci.